Mým tajným přáním vždycky bylo mít čtyřnohého kamaráda. Dlouho jsem však svůj sen nemohla uskutečnit. Obdivovala jsem lovecká plemena a ta vyžadují specifické podmínky, které jsem nemohla splnit. Nechtěla jsem, aby můj pejsek byl zavřený celý den v malém městském bytě a čekal, až se večer po dlouhém pracovním dni někdo z rodiny vrátí domů a vyvenčí ho mezi výfukovými plyny okolo projíždějících aut.

Jednoho krásného dne se ale všechno změnilo a tak jsem si na jaře roku 2002 přivezla do domečku se zahradou malinký a neposedný uzlíček, svoji fenku Maggii. Rozhodla jsem se pro bígla, protože je vstřícný, má stále dobrou náladu a i přes lásku ke svému pánovi si ponechává kousek svého já.

 

 

Můj původní záměr bylo mít opravdu jenom príma kamaráda, ale když jsem viděla, jak roste do krásy a hned na první výstavě jsme se umístili „na bedně“, tak mě to chytlo. Absolvovali jsme další výstavy a začali trénovat na barvářské zkoušky honičů. Byla to fuška, ale nakonec jsme to společně přece jen zvládly. No a když už jsme měly všechno „v kapse“, tak jsme se rozhodly pro uchovnění.

Naše snažení bylo na podzim 2006 korunováno registrací chovatelské stanice. Dlouho jsem přemýšlela, jaké zvolit jméno, až jsem si vzpomněla na svého pradědečka Františka Spadernu, který byl před 100 lety revírníkem v hlubokých hvozdech Českého lesa. Věřím, že by měl radost, že všechna budoucí štěňátka, která se u nás narodí, ponesou právě jeho jméno - SPADERNA.